V dnešní době už je řidičák nezbytností. Hlavně kvůli práci (pokud teda nemáte svoje pracoviště doma nebo ve městě, ve kterém žijete). Můžete jezdit kdy chcete, kam chcete, nemusíte se spoléhat na lidi nebo spoje hromadné dopravy a taky už nebudete řešit, že si nemáte kam sednout.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli si papíry udělat nebo ne. A upřímně? Panoval ve mně strach.
Nakonec mě přítel přemluvil a do autoškoly jsme se přihlásili oba.
Hodiny teorie byly zajímavé a bavily mě, ale u jízd už to bylo horší.
Za volantem jsem byla nervózní a v hlavě mi létala spousta myšlenek.
Co když někde nabourám? Všichni už to určitě několikrát zkoušeli a já budu vypadat jako idiot. Co když na to prostě nemám talent? 
Každá myšlenka ve mně vyvolávala větší pocit strachu a nejistoty.
Jenže nemohla jsem to vzdát, aniž bych to zkusila. Všichni z  toho mají nervy nebo ne?

Dny ubíhaly jako voda a zkoušky se nezadržitelně blížily. Nevěděla jsem, jestli mám být šťastná nebo se bát. Každopádně jsem to chtěla mít za sebou.
Bohužel mi štěstí nepřálo napoprvé a dokonce ani napodruhé. Dvakrát jsem neprošla teoretickou zkouškou, takže mě k jízdám nepustili.
Nejspíš za to mohl stres. V práci jsem se dřela jako mezek, tam mi nakládali spoustu práce, kterou cizinci odmítali dělat.
Však proč ne? Vždyť holka, na pohled vážící 40 kg i s postelí, hravě unese bednu o stejné hmotnosti jako je ona sama.
Domů jsem chodila vyčerpaná, unavená a na učení jsem v takové situaci ani nemyslela.
Tak proč jsem zkoušky nakonec udělala?
Dala jsem výpověď. Zdraví mám přece jen jedno a nechci si ho zničit někde, kde to nikoho z vyšších nezajímá.

Říká se: "do třetice všeho dobrého" a možná to v tom taky hrálo nějakou tu roli.
Když už byly oba testy úspěšně za mnou, všechno najednou odpadlo a já nemohla uvěřit, že jsem to zvládla. I přítel prošel a tak jsme měli dvojitý důvod k oslavě.
Ještě ten den jsem obvolala pár lidí z rodiny, kteří nám srdečně gratulovali.


Jaké máte vy zkušenosti s autoškolou, popřípadě, chcete si dělat papíry?
Budu ráda za zpětnou vazbu. :)

Hezké dopoledne.

Myslím, že je pomalu načase se připravovat na vánoční svátky.
Většina z nás má určitě ráda Vánoce, ať už jde o atmosféru, nákupy nebo jen o příjemně strávené chvilky s blízkými. Každý tráví svátky jinak.
Já například miluji pečení cukroví, tématické filmy a pohádky, zdobení bytu a hlavně trávení času s rodinou. Vím, že to není o dárcích, ale je krásný pocit vidět, jak si někdo rozbaluje dárek a následně zjistit, že jste se trefili do černého.
Rozhodla jsem se letos část věcí udělat s dostatečným předstihem, abych potom měla klid a mohla si to pořádně užít.
Můžete na blogu očekávat články o receptech, výzdobě, ale také o tipech na dárky a DIY přání (nejspíš už si dnes moc lidí přání nedává, ale mě se to líbí a tak každý rok vyrobím několik přání pro celou rodinu). 

A teď pár zajímavosti o Vánocích:

• Vánoce byly v Americe do roku 1836 nelegální a byly považovány za pohanský svátek.
• Dříve se vánoční stromeček zavěšoval vzhůru nohama.
• Nejvyšším vánočním stromkem byla douglaska tisolisá v Seattlu v roce 1950 a měřila přes 67 metrů.
• Němci původně dělali vánoční stromky z nabarveného husího peří.
• Vánoce jsou celosvětově nejkomerčnějším svátkem.

Moc hezká dekorace na krb nebo i na stolek v obýváku.

Sice doma nemáme velký stůl, ale nejspíš ho prostřu nějak takhle.

A jak slavíte svátky vy? Máte nějakou tradici, kterou pravidelně děláte každý rok?

Pochlubte se do komentářů. :)

Přeji krásný podzimní den. 🍁

Co si budeme nalhávat. Spousta lidí rádo sladké, ne? A co takhle mlsat zdravě?
Dnes mám pro vás recept na zdravé muffiny.


Na 12 porcí budete potřebovat:

• 2 větší banány
• 2 větší jablka
• 400 g ovesných vloček
• 2 lžíce kakaa
• 3 vejce
• 5 lžic medu nebo javorového sirupu

Na ozdobu:

• 250 g měkkého tvarohu
• 12 koleček banánu
• 6 měsíčků pomeranče rozkrojených napůl

(Vlastně to můžete ozdobit jakýmkoliv ovocem, co máte doma. 😉)


Postup:
Banány oloupeme a v míse rozmačkáme. Z jablek odstraníme jádřince a nastrouháme je nahrubo i se slupkou. Přidáme k banánům a dobře promícháme s ovesnými vločkami, kakaem, vejci a medem. Plníme do košíčků na muffiny a pečeme ve vyhřáté troubě na 175 °C cca 15 minut.
Vychladlé zdobíme tvarohem a ovocem.

Dobrou chuť.

Ahoj všichni!

Stejně jako před pár týdny, jsem využila produkt za recenzi od Saal Digital. Tentokrát vyhrál fotoobraz a já se rozhodla pro zvěčnění bratra na závodech v motocrossu, protože zanedlouho bude mít narozeniny. A taky nevím, co jiného bych mu dala.
Jak už jsem psala v předchozím článku, s jejich programem na vytvoření produktů se pracuje jednoduše a navíc je kompletně v češtině.
Odkaz na předchozí recenzi naleznete zde.

Firma nabízí širokou škálu materiálů od pěněné PVC desky, hliníkové desky až po akrylové sklo. Avšak pro svůj obraz jsem zvolila tisk na fotoplátno.
Objednávka byla vyřízena okamžitě a tak mi nezbývalo už nic jiného než čekat.

Když obraz dorazil a já měla tu možnost ho konečně rozbalit, mé očekávání se potvrdilo. Opět odvedli skvělou práci, co se kvality tisku týče. Barvy se shodují s originálem a doufám, že i bratr bude nadšený, tak jako já.

Tímto bych chtěla firmě Saal Digital opět poděkovat a nejspíš v budoucnu ještě vyzkouším fotoknihu za recenzi. Budu se k nim vracet ale i nadále, ať už se jedná o recenzi nebo ne.

Odkaz na předchozí recenzi naleznete zde.

Hezký den přeji!

Tahle spolupráce vznikla čistě náhodně, kdy jsem projížděla instagram a vykoukla na mě nabídka fotosešitu za recenzi.

Saal Digital je německá společnost, která je na našem trhu už nějakou tu dobu a snaží se zde prorazit s kvalitními produkty, rychlím vyřízením a také nabízí program pro zpracování fotografií, který zvládne i malé dítě.
Pro svůj fotosešit jsem zvolila formát 21x30cm na šířku.
Některé fotografie byly lehce poupravené, ale většina z nich byla bez úprav.
Nejdříve jsem nevěděla, jaké téma si pro fotosešit vybrat, ale nakonec mi přítel poradil, ať ho nechám udělat se zvířaty, protože těch mám stejně nafoceno nejvíce.

Kvalita fotografií je moc krásná a odpovídá barvám tak, jak jsou uloženy v počítači. Zpracování sešitu je opravdu profesionální a určitě to nebyla moje poslední objednávka. Jen mě trochu mrzí, že jsou listy už od otevření lehce zvlněné.
Člověk, který si ho chce prohlédnout, si toho ale na první pohled nevšimne.

Takže za mě můžu fotosešit od Saal Digital doporučit. Ať už potřebujete rychlí dárek nebo jen chcete mít doma nějakou vzpomínku na výlet nebo dovolenou a nechcete vytvářet fotoknihu, která je poměrně o něco dražší.

Jejich produkty si můžete prohlédnout zde.

Sobotní den jsme s přítelem strávili potulováním se po Praze.

Vlak nám jel už v půl osmé ráno, takže jsme vstávali už něco málo po šesté a za tu chvíli jsme museli stihnout spoustu věcí.

Po cestě naše těla protestovala, že je sobota a my musíme vylézat z vyhřáté postele tak brzo, tak jsme si ještě trochu zdřímli.

Když jsme přijeli do Prahy, na nádraží bylo jako vždy přelidněno. Upřímně, nemám to tam zrovna dvakrát v lásce.

Jako první bylo v plánu zajít do motýlího domu Papilonia, ale jelikož zbývalo ještě několik minut do otevření, zastavili jsme se cestou v Palladiu a prošli několik obchodů. Nejvíce mě nadchl ComicsPoint, kde jsem skoro šílela radostí, protože na nás ze všech stran koukal Iron Man společně s Avengers a taky postavy z The Walking Dead. Akorát jsem byla trošku zklamaná, že nikde neměli Daryla. Potvory.

Motýlí dům se nacházel v prvním patře světoznámé hračkárny Hamley's, kde jsou hračky všeho druhu, ale některé ceny byly poněkud děsivé. Třeba obrovský medvěd stál pro obyčejného smrtelníka jednu celou výplatu.

A teď už k samotným motýlům.

Chovají tam spoustu nádherných druhů, kteří poletují kolem a s velkou pravděpodobností si na vás některý sedne.
Pokud budete mít štěstí, můžete být svědky proměny kukly v motýla, což je dechberoucí zážitek a rozhodně stojí za fotku.
Ať už budete fotit s foťákem nebo mobilem, přihoďte do tašky i hadřík, je tam dost velké teplo a čočka se vám bude nějakou tu chvíli zamlžovat, než si zvykne na okolní teplotu.  Mě se tam strašně moc líbilo a rozhodně to nebyla poslední návštěva.

Po asi půl hodinovém pozorování jsme ještě důkladně prošmejdili hračkárnu a opět všude byli Avengers, tentokrát v životní velikosti. Samozřejmě se se mnou všichni členové týmu chtěli vyfotit, takže jsem jim musela vyhovět a teď mám fotky na památku. 😂
Další zastávkou byl Karlův most, ale zástupy turistů byly tak nekonečné, že jsme ho jen přebrodili a nemám z něj ani fotku.
Potom jsme jen tak bloumali uličkami blízko uličkami blízko Vltavy, prošli kolem Lennonovi zdi, až nás cesta zavedla na náplavku, kde se konala výstava 'Auta na náplavce' pořádaná časopisem Svět motorů.
Mohli jste tam vidět auta značky Nissan, Renault, Opel, Audi nebo taky Seat a mnoho dalších.
Právě u Seatu jsme se zastavili na delší dobu, protože tam byly moje oblíbené blogerky A Cup of Style.
Holky byly strašně milé a s každým, kdo o to požádal, se ochotně vyfotily nebo klidně i popovídaly. Já si samozřejmě pro fotku došla taky, ale z důvodu nedostatku času, jsem si s nima pokecat nemohla. Nakonec stejně začalo pršet.
S přítelem jsme ještě zašli na jídlo, něco nakoupili a vyrazili zpátky domů.

tahle chudinka se vylíhla a celou tu půl hodinu se z kukly nemohla dostat.

Jak na chvíli utišit děti? Zavřete je do bubliny.

Kupte mi ho někdo, prosím.

Holky byly strašně vysoký, tak jsem si musela stoupnout na špičky.

Jaká oblíbená místa v Praze navštěvujete vy? A kam byste mi příště doporučili zajít?
Doufám, že se vám článek líbil a budu ráda za jakékoliv komentáře.